Základní teze   

Jako nejsou na světě dva stejní lidé, nejsou ani dvě stejné školy. Každá má jinou filozofii, jiné prostory, jinou atmosféru, jiné klima, jiný soubor cílů, učí se v nich jiní žáci a studenti, pracují v nich jiní lidé ...Vtisknout škole tvář a osobitost, a naplnit ji smysluplným obsahem, je hlavním posláním těch, kteří za její vedení a rozvoj odpovídají. Když první absolventi naší školy opouštěli po maturitě své lavice, připadali v polovině 90. let minulého století mnohým přespříliš sebevědomí, otevření, málo pokorní, tvrdí v prosazování svých názorů, cílů a představ. Oproti šedé uniformitě absolventů postsocialistických škol, s režimem ubíjejícím individualitu studentů, působili trochu jako z jiného světa.

Protože drtivá většina absolventů je s námi v neustálém kontaktu, máme dobrý přehled o tom, jak se jim dnes daří. Ve škole je populární třeba příběh maminky Petry Kamencové, která přivedla svoji dceru do školy s tím, že je velice nesmělá, jak se říká, kde ji postavíš, tam ji najdeš...... a Petru jsme za pár let našli ve finále Miss ČR. A kdybychom hledali dál, nalezneme dnes stovky a tisíce našich absolventů na pracovních místech, která nás naplňují hrdostí - s našimi absolventy se setkáme u mezinárodního měnového fondu, ve službách ministerstva zahraničí, v mezinárodním syndikátu novinářů, u firem v Austrálii, na Novém Zélandu, v USA, Kanadě, v zemích EU, v Moskvě...... a samozřejmě i u nás doma.

Přestože většina absolventů školy nepochází ze Vsetína, nezapomínají na svoji střední školu, a tak co chvíli probíhají srazy absolventů, co chvíli někdo z absolventů sedí s pedagogy ve sborovně a povídá si s nimi o tom, co bylo, je a bude...

Průběh a filozofie vzdělávání jsou totiž nastaveny tak, aby podvědomě podporovaly sounáležitost pracovníků, studentů a rodičů se školou, a vytvářely k ní v jejich podvědomí pozitivní vztah - sem patřím, jsem součástí této školy, tady je moje komunita, tady získám informace, tady se cítím dobře a svobodně, tady si mě váží, zde získám pomoc i prostor pro seberealizaci...

Úkolem všech pracovníků je vytvářet tvůrčí a zároveň přátelskou atmosféru, přičemž výsledků ve vzdělávání nesmí být dosahováno přes strach a obavy studentů, neboť takový způsob je sice donutí naučit se dané učivo, ale ve svém důsledku demotivuje, student si neumí nic vlastního k problematice přidat a nedokáže naučenou problematiku v praxi použít a využít. Navíc si v rámci obav a strachu osvojí způsob jednání, kdy se bude celý život místo samostatného myšlení a rozhodování nepřetržitě u jiných lidí ujišťovat, zda dělá to či ono dobře. Takový přístup omezí osobnostní rozvoj studenta, a až na výjimky, dané povahou některých disciplín a činností, je direktivní způsob výuky v naší škole nepřípustný.

Sraz absolventů po 20ti letech