Rozhovor: Kristýna Vodáková - studentka a zakladatelka festivalu   

 

Tato osmnáctiletá slečna ve svém životě rozhodně nezahálí a otevírá všechny dveře, které jí jen budoucnost nabízí. Pokud tedy zrovna neřeší politiku či festivaly, zúčastňuje se například každé tři měsíce programů od Erasmu+, či cestuje.  

 

V čem se momentálně nejvíce angažuješ?

Kromě maturity je to třeba kampaň “Jsem..”, která spadá pod Parlament dětí a mládeže nebo Cofeecake, který pořádám s kamarády.

 

Jak dlouho už v Parlamentu dětí a mládeže působíš?

Od páté třídy, takže to bude už nějakých devět let.

 

Jaké výhody ti Parlament dětí a mládeže přináší?

Největší výhodou je určitě to, že člověk pozná hrozně moc nových lidí. Moc se na ně vždycky těším, spolupracuju s nimi na projektech, naučila jsem se od nich spoustu věcí, posunula se dál. Vlastně bych bez nich vůbec nebyla taková, jaká jsem. Parlament dětí a mládeže by se dal definovat jako škála možností a je jen na tobě, jak je využiješ.

 

Dobré nápady vznikají u kávy a šílené u vína!

 

Dokázala by sis vybavit nějaké konkrétní lidi nebo místa, kterých si nejvíc ceníš?

Ono je celkem těžké říct něco konkrétního. Je to spíš o tom, že jsem si tam utvořila skvělé zážitky.
Každý člověk je jiný a bylo fajn, že jsem se naučila pracovat s různými charaktery. Ať už jsou to ti lidi, které ty nějakým způsobem nakopáváš, nebo to jsou ti, kteří nakopávají tebe. A o tom by to mělo být, každý mi něco dal, každý mi něco vzal a já jsem ráda za všechny.

 

Co je tedy podle tebe ten nejlepší zážitek? Něco, co si vybavíš, když se řekne Parlament dětí a mládeže?

Největší zkušeností je pro mě to, když jsem vyjela do Polska. Nejvtipnější bylo, že jsem ani nevěděla, kam jedu nebo co tam budu dělat. Potkala jsem tam všechny tehdejší členy krajského parlamentu Moravskoslezského kraje. Takže můj nejoblíbenější zážitek byl právě tento moment, kdy jsem poznala všechny ty lidi, co mě motivují a které nějakým způsobem můžu motivovat já.

 

Když jsi v roce 2019 vyhrála na veletrhu JA firem ocenění leadera, namotivovalo tě to nějak k vedení lidí?

Tohle je celkem vtipné, protože lidi v mém okolí ví, jaké haló kolem celé téhle situace bylo, a že se lidi přeli o to, jestli jsem měla nebo neměla vyhrát. A i když byl tenhle “leader” skvělá příležitost, spíš mě to celé naučilo přijímat negativní ohlas od lidí v mém okolí. Já vždycky říkám: “Přej a bude ti přáno.” a snažím se tím opravdu řídit.

Naučilo mě to, že ne každý mi zkrátka bude v životě přát a spousta lidí může stát proti mně. Musela jsem se naučit se s tím pracovat a dávat tomu větší váhu než lidem, kteří mě za každou cenu podporují. Co se vedení lidí týče, je to hlavně o tom, jaké lidi dostanu. Pokud dostanu partu lidí, která opravdu chce něco dělat, tak to jde vždycky někam posunout a má to smysl. Horší je dělat s lidmi, kteří nechtějí pracovat.

 

Kristýna jako zakladatelka vlastního kávového festivalu

 

Mohla bys nám trochu nastínit tvůj festival?

Cofeecake se koná od roku 2018 vždycky na konci září na zahradě restaurace Nové Slunce v Novém Jičíně. Pro děti tam je spoustu aktivit, mezi které mimo jiné patří malování na obličej, je tam i vzdělávací zóna, kde se návštěvníci můžou dozvědět třeba jak se připravují různé druhy kávy nebo jak poznat kvalitní kávu. Je tam i stánek s latté art.

 

Co tě vedlo k tomu založit si vlastní festival?

Já si myslím, že všechno dobré vzniká u kávy a přesně tam vznikl i tenhle festival. S kamarády jsme měli hroznou touhu udělat v Novém Jičíně nějakou akci, kde se můžou lidi potkat a zajít si na kávu a zároveň se i něco přiučit. Sehnali jsme si na to s kamarády dotaci, a tak vznikl celý tenhle projekt.

 

Kdo ti s Cofeecakem nejvíce pomáhal?

U nás doma se traduje takový vtip, že Cofeecake nepořádám já, ale celá rodina Vodákových. V roce 2019 bylo na festivalu přes osmdesát pořadatelů, a to už jeden člověk sám neuřídí.

 

Jaká je tedy celková návštěvnost festivalu?

Na první ročník nám přišlo přes 900 lidí, na tom druhém to bylo něco kolem 1500.

 

Měl někdo o Cofeecake nějaké pochybnosti?

Rodiče. Stoprocentně rodiče, ti mí jsou celkem drsní a vždycky vidí spíš negativa. A ono je to vlastně dobře, protože kdyby mi mazali med kolem pusy, tak nemám téměř žádnou motivaci se jim zavděčit.

 

Máš nějaké rady, co se týče organizace vlastních projektů?

Když se vrátím k tomu leaderovi a zhodnotím všechny svoje zkušenosti, tak moje rada zní: Nechte dělat lidi svoji práci. Nemluvit jim do toho, co dělají a zkritizovat je až po tom, co svou práci mají hotovou. Nikdo nemá rád, když mu pořád někdo do něčeho kecá.

 

Jsem... budoucnost!

  

Mohla bys nám přiblížit projekt ”Jsem…”?

Moc ráda! Tenhle nápad se zase zrodil u kávy, jak jinak. Hrozně nás s kamarády štvalo, jak je dnešní mládež neaktivní a chtěli jsme proti tomu nějakým způsobem bojovat. Chceme, ať jsou mladí lidé nějakým způsobem komunikativní a akční, ať za sebou něco zanechají.

 

Jak vypadaly začátky?

Potřebovali jsme sehnat prostor a lidi, kteří by řečnili. Tehdy jsem nám domluvila Forum Novou Karolinu v Ostravě, kde jsme na hlavním schodišti přednášeli. Myslím si, že jsme to zvládli docela dobře, na to, že jsme prakticky nevěděli, co máme dělat. Z malého projektu se najednou stala velká kampaň, do které se zapojuje nejen Parlament dětí a mládeže Moravskoslezského kraje, ale postupně se do něj zapojují i jiné kraje z České republiky.

Už to není jen o tom, že si stoupneme mezi lidi a mluvíme s nimi. Připojily se k tomu různé podpůrné programy a nedávno jsme založili i vlastní instagram a webovky, kde je celý tenhle projekt výborně popsaný.

 

Co můžeme do budoucna od téhle kampaně čekat?

Připravujeme hru. Inspirovali jsme se jednou hrou, na kterou jsme narazili v Anglii. Jmenovalo se to tuším “Výzva dračího bojovníka” a jde o to, že se máte nějakým způsobem posunout dál. Ta hra by byla udělaná tak, že byste dostali peníze a ty byste za určitou dobu museli zdesetinásobit. Takhle vydělané peníze by se pak daly na nějakou charitu. Člověk z toho bude mít nejen dobrý pocit, ale i spoustu zkušeností.

Jakou funkci v téhle kampani zastáváš ty?

S kamarádem Zdendou jsme foundeři celého “Jsem…”, ale to je spíš jen pojmenování. Já bych totiž rozhodně neřekla, že jsem to vymyslela sama. Jde o všechny lidi, co se na tom podílejí.

 

Jaké je poslání celé kampaně ”Jsem…”?

Buď tím, kým chceš být, pracuj na sobě a buď se sebou spokojený! Čím víc na sobě pracuješ, tím spokojenější jsi. Neboj se dělat chyby a nenech se ostatními demotivovat!

 

Jaký je podle tebe důvod toho, že dnešní mladí lidé jsou neaktivní?

Podle mě jsou tady dva hlavní problémy. Prvním jsou sociální sítě a to, jak se schovávají za obrazovky. Lidé například řeší svoje problémy a vylívají si svoji nenávist právě na sociálních sítích. Druhým problémem je školní systém v Česku. Je tady totiž nastaveno, že měl bys jít na střední, a měl bys mít titul a měl bys tohle a tamto. To mi přijde hrozně svazující pro ty mladé lidi a myslím, že by se měli vzdělávat spíše v rámci mimoškolních aktivit.

 

Jak to máš s cestováním?

Dá se říct, že Evropu mám procestovanou křížem krážem, od Anglie přes Belgii až po Rakousko, ve kterém pracuju. Po maturitě mám v plánu navštívit třeba Severní Ameriku nebo Asii.

 

Co ti přijde jako nejbizarnější zážitek z cest?

Pokud bys chtěla slyšet nějakou perličku z cestování, tak to bylo v Brazílii, kdy jsem ležela na pláži a najednou mi skočil chlápek na záda a chtěl mě okrást.

 

Co je tvojí největší inspirací?

Moje okolí. Protože od lidí v mém okolí toho mohu nejvíce získat. Pak je mojí další velkou motivací a inspirací moje včerejší já. Vždycky pak vím, co má a nemá dělat moje zítřejší já.