Lidi to tak nenechaj!   

15.01.2019

V předvánočním čase jsem se rozhodla, že učení studenty nespasí a že je vhodná doba trochu si hrát. Vždyť už i Komenský říkal: škola hrou. No jo, ale jak na to? Jak zařídit pro sebe vánoční pohodičku a studenty zaměstnat tak, že nebudou vědět, kde jim hlava stojí? A i proto k nám do školy 18. prosince přijely dvě úžasné lektory ze zlínské pobočky organizace Post Bellum, aby zprostředkovaly jeden z mnoha zážitkových workshopů z jejich dílny.

Během chvíle se studenti ocitají v roce 1949. Komunisté utahují oprátku. Společnost je pod tlakem, represe se stupňují. Studenti přijímají identitu reálné, ale pro ně zcela neznámé, postavy skautského vedoucího Jiřího. Najdou v sobě odvahu postavit se režimu?

Jak to dopadlo neprozradím, jelikož bych v budoucnu ráda tento workshop absolvovala se studenty znovu. Ale myslím si, že můj cíl, totiž donutit své žáky přemýšlet, vyšel na 100%. Důkazem je komentář jednoho z nich: ,,Workshop byl velmi silný, k zamyšlení je fakt, že je spousta lidí, kteří pro naši republiku udělali tolik, a my o nich ani nevíme.'

Za sebe mohu doplnit, že mi bylo líto, že jsem se nezapojila také, i když k jednomu velice důležitému poznání jsem přece došla - pokud události neprožijeme, nemůžeme je nikdy plně pochopit! Síla je v prožitku, v neopakovatelném okamžiku. Když jsem s několika kolegy před dvěma lety tuto „hru“ hrála v Broumovském opatství, zápal ze hry nás natolik pohltil, že bychom ty komunisty snad opravdu dokázali vyhnat. Nu, škoda…