Uctili jsme památku umučených na Národním hřbitově v Terezíně   

31.05.2019

Studenti střední školy Kostka a členové Oblastní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu se v den Terezínské tryzny poklonili na Národním hřbitově v Terezíně památce umučených vězňů, i všech těch, kteří zde byli proti své vůli drženi a týrání v době druhé světové vály, v době holocaustu.

Na Národním hřbitově je vidět pole plné náhrobků, je jich tam 2 386, a k tomu několik pylonů, pod kterými jsou pochovány ostatky či uložen popel dalších tisíců mužů, žen i dětí, celých rodin, kteří tu nacházeli v letech 1942-1945 tragickou a bolestivou smrt. Celkem je tu pohřbeno přes deset tisíc osob, mnohé ostatky bohužel ani nebyly identifikovány.

Pamětníci spolu s mladými lidmi z celé republiky tu v pokoře sledovali kladení věnců, a jak zaznamenali, jeden z nich položil i premiér Andrej Babiš. Hlavní projev pronesl Jaroslava Kubera, předseda Senátu Parlamentu ČR a dojemně, ale i naléhavě promluvil i bývalý vězeň, pan Toman Brod. Upozornil přítomné, že toto zlo spáchali lidé, a zase jen lidé mohou zabránit, aby se neopakovalo.

Vsetínská oblastní organizace ČSBS zve již několik let mladé lidi ze Vsetína a okolí, prostřednictvím jejich škol, aby se společně s pamětníky válečných událostí této akce zúčastnili. Jako již tradičně se přidali studenti SŠ Kostka a letos i žáci ZŠ Hošťálková. Všem jim patří poděkování za velmi důstojnou reprezentaci města Vsetín i obce Hošťálková. Společně jsme položili květiny u centrálního pylonu, pod kterým leží popel 51 osob, které byly zastřeleny při poslední hrůzné popravě v Terezíně 2. 5. 1945. Při prohlídce Malé pevnosti a bývalého židovského ghetta jsme v tichosti postáli i u popravčí zdi, kde se tento strašný čin, na samém konci války, odehrál. Kráčeli jsme místy, kde žili vězni ghetta, a mezi námi procházeli lidé se slzami v očích, mnozí pamětníci, lidé, kterým tu umírali příbuzní, lidé, kteří tu sami byli vězněni… ale pamětníků rok od roku ubývá. Až nebude nikdo, kdo by řekl, jak to bylo, kdo by řekl pravdu, budeme ji chtít znát? Budeme jí věřit, nezačneme ji překrucovat a zavírat před ní oči? To se nesmí stát. Je důležité, aby mladí lidé jezdili na tato místa spolu s pamětníky, aby byli schopni nést jejich poselství dál, do dalších generací, jako ti, kdo už události sice nezažili, ale slyšeli o nich od očitých svědků. Nebojme se toho! Je to naše povinnost, nést poselství, aby nebylo zapomenuto. Víc pro ty, kdo padli a zemřeli pro naši svobodu, udělat nemůžeme.

Čest památce všech umučených a poděkování těm, kdo se jejich památce osobně poklonili.

Jaroslava Ševčíková

a účastníci Terezínské tryzny 2019